Pěvecký sbor Slavík byl založen roku 1874 a své pojmenování převzal po českém houslistovi Josefu Slavíkovi.
Činnost sboru byla omezena za doby 1. světové války, vzestup nastal v letech dvacátých a třicátých.
Po nucené odmlce v průběhu druhé světové války začal Slavík s obnovením činnosti 28. října 1945.
Svou činnost znovu obnovil v roce 1973, kdy pěvecký spolek začal nacvičovat pod vedením sbormistra pana Karla Zamrazila, ředitele Základní umělecké školy Pacov, a brzy se začlenil do Unie českých pěveckých sborů. V několika letech již byl znám na mnoha místech tehdejší Československé republiky a za hranicemi, např. v Německu, Holandsku, Itálii, Švýcarsku nebo Rakousku.
V roce 1998 sbor oslavil čtvrtstoletí obnovené činnosti. Po náhlém odchodu sbormistra pana Karla Zamrazila se dirigentem stává pan Stanislav Pešička, bývalý sbormistr spolku Hlahol Tábor, sbormistr Pěveckého sdružení pražských učitelů. Pod jeho vedením Slavík dosahuje svých největších úspěchů. Sbor se dostává do popředí českých amatérských sborů, vystupuje v pražském Rudolfínu, v Obecním domě, zahajuje mezinárodní oslavy k 60. výročí osvobození koncentračního tábora v Sachsenhasenu, účastní se mnoha festivalů v Čechách i v zahraničí.
Po deseti letech činnosti dirigenta pana Pešičky se novou sbormistryní v roce 2008 stává paní Lenka Klátilová, učitelka ZŠ Pacov, která sbor vede dodnes.
Sbor nadále vystupuje nejen v České republice, ale i v zahraničí. V repertoáru sboru se nacházejí skladby církevní i světské, úpravy známých i méně známých lidových písní, klasický repertoár skladeb pro sborový zpěv. Sbor se nevyhýbá spirituálům i nastudování známých skladeb současných autorů.
K pravidelným akcím sboru patří i další setkávání členů sboru, např. při jarních soustředěních, při posezení u táboráku, při oslavách narozenin členů sboru. Všichni si velmi váží přátelství, pocitu sounáležitnosti a kamarádství, které ve sboru vládne.
Z archivu (psáno před 80 lety):
Sestry a bratři!
Dnes, po dvou letech, scházíme se k společnému rokování, abychom přehlédli činnost pěveckou v letech 1936-1938.
Můžeme býti s výsledkem své práce zcela spokojeni, neboť vždy obstáli jsme čestně a úspěšně.
Co všechno přešlo za dobu 2 let!
Slavík vyplnil celou dobu poctivou a intenzivní prací na poli uměleckém a lidovýchovném v tom duchu a těžkých úkolech, jaké na něj kladla časová údobí. Bylo tu od všech zapotřebí mnoho práce, píle, trpělivosti, sebezáporu, shovívavosti, důvěry a pozornosti ve prospěch spolkové činnosti. Kromě samostatných koncertů není v Pacově významné události, aby se jí nezúčastnil Slavík a aby svými hodnotnými produkcemi nepřispěl ke zdařilému a slavnostnějšímu průběhu celého programu.
Co přeji Slavíku do dalších let?
Jen to, aby nedopustil, aby pohasl plamínek, který rozdmýchal svou bezpříkladnou amatérskou skromností zejména v nynější těžké době, kdy zájem o duchovní práci i o duchovní hodnoty polevuje.
Zdar Vám, bratři a sestry ve Slavíku, kteří uchovali jste si dobrovolnou kázeň v namáhavé práci pěvecké, kteří nevážíte svůj čas a svou práci na gramy a dáváte se cele do služeb spolku bez nejmenších nároků na odměnu nebo vlastní prospěch! Nechť i v budoucnu spojuje členy vzájemná láska, která nyní jako zázračné fluidum tak krásně proniká a prolíná spolkový život a udržuje pohromadě ducha, který je složen z tolika různých povah, smýšlení, povolání, přesvědčení a názorů! Jako spolek nepolitický vyhovuje Slavík bratrsky, ochotně a rád všem, bez rozdílu, kdo o spolkovou činnost požádají, vědom si jednoho:
„ Krásná a opravdivá píseň je vtělením nejkrásnějších citů,
ušlechťuje srdce a v něm buduje oltář pro národ a vlast“.
Pacov, 7. března 1938 Jaroslav Adam, sbormistr