Vážení přátelé hudby, sborového zpěvu, … „Slavíků“. Dovolte mi, bohužel pouze prostřednictvím tohoto článku, ale zcela upřímně, popřát Vám všem do nového roku především mnoho zdraví, protože i kdyby nebyla doba jaká je, zdraví je to největší bohatství, které člověk má.
Nejsme jediní, koho se tato špatná doba, ať tak či onak, dotkla, a právě proto bychom v sobě každý měli najít dost síly a odvahy tomu čelit. Je nám líto, že letošní rok nepřinesl ani jeden jediný koncert, kde bychom se mohli s našimi přáteli podělit o radost ze zpěvu, ale tak to prostě je. Proto mým druhým přáním pro nás všechny do nového roku bude, abychom se mohli potkávat, ať je to s blízkými, s přáteli, ale hlavně u zpěvu. Muzika nějakým způsobem patří do života každého člověka, a věřím, že se najde mnoho lidí, kterým zpěv chybí, protože co si budeme povídat, zazpívat si můžeme každý sám, ale ono tomu jaksi něco chybí… zleva Janička s Alenkou, Manča s Marií, ta altová banda, zprava „Medvídek“ a kluci pelhřimovští s Lukym, „sopránky“ našich sopránů, a tam vpředu ta, která to všechno spojuje v jedno, naše Lenička. Tak to cítím já, a vím, že mi moji kamarádi a přátelé, bratři a sestry ze sboru moc chybí.
Věřím, že tohle odloučení nás naučí vážit si takové „drobnosti“ jako je shledání, uvědomit si, že nic není samozřejmé a automatické. Taková věc jako je pokora není k zahození, pokud je jí, tak jako všeho, tak akorát. Takže, když se tady na to moje psaní dívám… Shrneme to.
PS Slavík přeje všem hodně zdraví v novém roce, radost z malých věcí a víru ve velké. Splněná přání a sny, ke kterým přidáme ruku k dílu. Neztrácet naději v lepší časy a věřit, že opravdu bude lépe. Také bych se chtěla našim dříve narozeným přátelům a členům omluvit, že PF nebyla, s ohledem především na jejich zdraví, posílána do schránek „u vrat“, nýbrž do emailových. Ti, kteří je nemají, věřte, že jsme na Vás nezapomněli, a též všem přejeme hlavně zdraví, pohodu a klid v novém, a všichni doufejme, že lepším roce 2021.
No, nestačilo ono nakonec napsat jen ten poslední odstavec? Ne, jistě, že nestačilo, já už jiná nebudu. 😊
Opatrujte se, abychom se mohli znovu sejít, radovat se a potěšit se vzájemnou společností, a především společným zpěvem.
PS: Čas je proměnnou, někdy je ho dost, někdy málo, ale to, co zůstává jsou skutky, které v tom čase stihneme. Chci dnešní článek zakončit jedním příslovím: Má-li problém řešení, není třeba si s ním dělat starosti. Nemá-li řešení, starosti nepomohou…
Za PS Slavík Hana Kateřina Votápková