Opera, básně …vzpomínky, Slavík …
I tak se může udát první podzimní nokturno našeho sboru, a tímto článkem bych ráda zprostředkovala dění těm, kteří se na koncert konaný 23.10. 2021 v komunitním centru v Pacově, nedostali.
Tento koncert od toho posledního dělil rok. Rok, který přinesl věci krásné, dobré, horší, i zlé. Rok, který nás třeba učil trpělivosti a naději, ale také připomínce, že nic není samozřejmé.
První podzimní nokturno bylo věnováno bratru, Slavíkovi, příteli a kamarádovi panu Ing. Petru Urbánkovi k jeho nedožitým sedmdesátým narozeninám. Nemohu napsat než, že takové lidi, jakým pan Urbánek byl, je čest v životě potkat, mít možnost je poznat, učit se od nich, sdílet jejich myšlenky a poselství. Být součástí jejich humoru, moudrosti, skromnosti a lásky. Už mnohokrát jsem napsala nebo řekla, že je-li člověk Slavíkem, tím Slavíkem, kterého vážou k ostatním ta neviditelná spojení, kterými je tento sbor protkán jako pavučinou, a který mluví, zpívá, dýchá, věří, směje se i pláče srdcem, ten jím je po celý život, bez ohledu na to, jak dlouhého trvání má jeho působení ve sboru. V programu koncertu zaznělo několik Petrových myšlenek, pravdivých a krásných, jsou odrazem jeho samotného. Hovoří v nich například o stopách, které zanecháme každý v každém, jeho „stopa“ je jednou z těch, které v nás zanechal on, neboť mluvil, zpíval, dýchal, věřil, smál se i plakal srdcem.
Chtěla bych velmi poděkovat panu Ing. Pavlu Martincovi, za překrásně zpracované vzpomínky Petra na Slavíky, a Slavíků na Petra. Děkujeme!
Jak bývá zvykem při podzimních koncertech našeho sboru doprovází vystoupení hosté. Tentokrát přijaly naše pozvání paní Tatjana Tláskalová a její svěřenkyně slečna Pavla Hubáčková. A já jim jménem sboru velmi děkuji nejen za návštěvu, ale především za neskutečný recitačně hudební zážitek.
Básněmi paní Tláskalové byl pozorný posluchač vtažen do světa slov, lásky a hudby. Poselství veršů, mě zcela jistě, a možná i ostatní diváky, přimělo k zamyšlení nad spojením těchto fragmentů. Nejde ani tak o to, že mohou existovat slova bez lásky nebo hudba beze slov, ale o to, že například slova ve spojení s hudbou mohou být láska nebo láska s hudbou jsou slovy. Podle mého skromného názoru, je jedno, jak člověk toto spojení vnímá, důležitější je, co mu přináší, a co v této mozaice vjemů najde, aniž by to musel někomu vysvětlovat. A to je na tom krásné, pak jsme bohatí všichni, a všichni podle svého. Je v pořádku, že si uchováme vlastní subjektivitu.
Paní Tláskalová je mnoho let ředitelkou ZUŠ a MŠ ve Vlachově Březí a s touto neobyčejnou dámou měl náš sbor tu čest se setkávat po řadu let na Mezinárodním festivalu hudebního romantismu ve Vlachově Březí, jehož je ředitelkou a zakladatelkou. Pro Slavíky byla tato setkání vždy milá a velmi srdečná, a proto se těšíme na všechna, jistě mnohá, budoucí.
Slečna Pavla Hubáčková je především velmi skromnou dívkou s obrovským talentem. Její hlas je skutečným darem, a pro nás, a to si dovolím napsat za všechny členy sboru, bylo nádherným zážitkem se jejího vystoupení účastnit. S notnou dávkou nadsázky mohu za sebe konstatovat: jděte pak po něčem takovém, kdy jednomu spadne brada nad tak absolutně úžasným výkonem, „se svou troškou do mlýna“ 😊.
Tato dvacetiletá studentka českobudějovické konzervatoře se zpěvu věnuje po mnoho let. Brzy ji čeká absolutorium na zmíněné konzervatoři a zkoušky na HAMU v Praze a JAMU v Brně. Ráda bych také napsala, že se před pár dny zúčastnila 55. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, (kategorie operní naděje – žena), a získala zde vynikající 2. místo. Výčet jejich úspěchů je velký, a zcela po právu. Ze srdce gratulujeme a přejeme Pavle hlavně zdraví a mnoho dalších úspěchů! Já osobně jí děkuji za její skromnost, pokoru, kterou jsem cítila nejen z jejího vystoupení, ale především z ní samotné. Bylo mi ctí poznat takového člověka, takovou zpěvačku a nebojím se říci takovou umělkyni.
Hudebně recitační pásmo, které představilo árie z oper Figarova svatba, Cosi fan tutte (W. A. Mozart), Prodaná nevěsta (B. Smetana), Gianni Schicchi (G. Puccini), a výběr písní z cyklu Písně milostné (A. Dvořák), bylo prokládáno ukázkami z poetických textů Jiřího Pilky s názvem Doteky hudby. Klavírní doprovod ke všem skladbám tohoto pásma obstarala paní Tláskalová.
Potlesk naši hosté sklidili zaslouženě velký.
Poté následovaly fotografie a videozáznamy Slavíků pořízené panem Petrem Urbánkem, jak již bylo zmíněno výše, umě sestaveny panem Pavlem Martincem. Každý po svém zavzpomínal na čas, který mohl s Petrem strávit. Děkujeme!
Samotné vystoupení našeho sboru se čtyřmi písněmi, pod vedením sbormistryně Lenky Klátilové (L. Janáček – Na tych fojtových lukách, Z. Šesták – Co to máš, má milá, černošský spirituál v úpravě Š. Charváta – To já, o Pane můj a G.D. Weiss – Nádherný svět), připadlo na samý závěr nokturna. Podle potlesku i pozdější chvály se koncert povedl nejen nám, ale, a to je hlavní celkově. Všem, kteří přišli, děkujeme a věříme, že jsme se neviděli letos naposledy. Nutno ještě dodati, že o úvodní a závěrečné slovo prvního podzimního nokturna se postarala předsedkyně sboru paní Eva Nováková, ta se také ujala vzpomínkového aktu. Děkujeme!
Milý přátelé, dovolte mi na závěr srdečné pozvání na vánoční koncert PS Slavík, který se uskuteční na čtvrtou neděli adventní, dne 19. 12. 2021 v pacovském kostele sv. archanděla Michaela od 16:00 hodin. Budeme se velmi těšit na společné setkání s vámi. Do té doby vám přeji mnoho zdraví a zdaru. Nechápu, jak by se to mohlo stát, ale pokud bychom se z nějakého důvodu nepotkali, chtěla bych všem popřát klidný čas adventní, Vánoce prožité v lásce a spokojenosti a nový rok plný zdraví, zdraví a zdraví.
Ani dnes si neodpustím citát. Na shledanou.
Jan Werich – „Přátelství je součást lidského štěstí.“
Za PS Slavík Hana Kateřina Votápková