Třeboňští pištci a Slavíci na I. podzimním nokturnu.
V sobotu 22. října proběhlo v zámeckém sále v Pacově I. podzimní nokturno. A byl to tak neuvěřitelně silný zážitek, o který se s vámi musím podělit. Tentokrát jsem se neúčastnila aktivně, ale pouze jako posluchač v publiku, kterého pravda mohlo být trochu více. Ale i tak jsme rádi, že naši příznivci si našli čas a přišli se podívat. Mnoho jsme toho letos nenakoncertovali, to však neubralo na chuti pracovat.
Při šesté hodině večerní nastoupili Slavíci, aby potěšili diváky svými šesti skladbami pod taktovkou paní Mgr. Lenky Klátilové. Jako první zazněl latinský kánon Dona nobis, a navodil tak atmosféru, která se celým večerem jen umocňovala. Skladbu P. I. Čajkovského Tebe poem jsem v podání našeho sboru slyšela poprvé a zcela mě uchvátila. Chtěla bych ještě podotknout, že koncert byl premiérou pro pana Miroslava Votápka, jenž rozšířil svým hlasem tenorovou část sboru. Část basovou zastoupil, nejen svým překrásným hlasem, osamocený pan František Koubek, který se svého úkolu zhostil s grácií.
Další písní byla od J. Laburdy Vlaštovička lítá, a i tu jsem v podání našeho sboru měla příležitost slyšet poprvé. Zazněla i jedna z mých nejmilejších Chodila Maryška od M. Uherka. Velmi krásná. Další skladbu si se sborem „vystřihla v sólíčku“ i naše sbormistryně. Překrásně předvedený černošský spirituál, To já, ó Pane můj, se publiku velice líbil. Na závěr naše dirigentka klavírně doprovodila Spirit song Johna Wimbera, a hezky tak zakončila vystoupení sboru.
Pro mě osobně je Slavík opravdu srdeční záležitostí a neměla jsem mnoho příležitostí sbor jen tak slyšet. Ono je přece jen trochu něco jiného, když je člověk na té druhé straně sálu mezi účinkujícími, ale jsem ráda, že mohu s upřímností říci, že i když pro mě bylo hodně dojemné a neskutečně milé slyšet náš sbor zpívat, chybí mi stoupnout si mezi ně. Tímto jim od srdce děkuji, za tak krásný zážitek, jakým pro mě jejich vystoupení bylo. Jsem si jistá, že jsem nebyla jediná.
Na programu večera tedy nyní byli naši milí hosté z Třeboně. Inu z Třeboně, oni jsou dnes již z různých koutů naší země, ale to, co je drží pohromadě je hudba, láska k ní, přátelství a chuť ukázat, co v nich je. Ovšem to, co předvedli v podobě svého vystoupení, na to jsem opravdu připravená nebyla. Než se k tomu dostanu, dovolte mi, abych Třeboňské pištce trochu více představila.
Původně dětský sbor zobcových fléten, založila paní učitelka Marie Šimečková v roce 1974 a od roku 1975 jej společně vede se svým manželem Václavem Šimečkem. Vychovali desítky výborných hráčů a upravili repertoár, jehož základem je dnes renesanční a barokní hudba. Dále představují svému publiku jihočeské lidové písně a v úpravách světovou i českou populární hudbu. Třeboňští pištci mají za sebou v průběhu let více než 1100 koncertů, a to nejen doma, ale i v zahraničí (Rakousko, Švýcarsko, Holandsko, Řím – Vatikán). Do jejich sbírky patří také pět nahraných CD desek a koncertní DVD. Slyšet jsme je mohli jak v České televizi, tak v Českém rozhlase.
Ale teď už zpět k jejich vystoupení na I. podzimním nokturnu. Dovolte mi ještě jednou se vrátit na úplný začátek koncertu. Neboť to první, co upoutalo mou pozornost byly flétny, vyskládané na různých stolcích v zadní části podia, které vysoce převyšovaly počet účinkujících. Různé bubínky, tamburíny, bongo, kytara, klávesy, triangl, a dokonce xylofon, zrovna nepatří mezi dechové nástroje, popravdě do této chvíle jsem o Třeboňských pištcích uvažovala jako o flétnistech, ale tady mi došlo, že to tak rozhodně není…
Po velmi ukázněném nástupu a potlesku se slova ujal pan Šimeček, představil soubor a skladbu Nebeští kavalérové od Adama Michny a hned tou mi vyrazili dech. Nutno podotknout, že o klavírní doprovod se vždy starala paní Milena Zahradilová, jež je dcerou pana a paní Šimečkových. Kytary se pak ujal sám pan Šimeček. Absolutně dokonalý, synchronizovaný zvuk nesoucí se sálem, vystupňovaný barvami fléten, a doplněný ostatními nástroji, byl tak překvapující, že jsem zřejmě zapomněla zavřít pusu. Poté zazněly další středověké, barokní a renesanční skladby od 14. do 18. století, Svatební věneček, Byl jest v Kunštátě, a Courante od slovenského anonyma…, po celou dobu jsem vnímala představu, jak po sále tančí páry oděny do skvostných šatů k jejichž době se skladba hodí. Byly v rozmezí od 14. po 16. a 17. století. Nádherné. Zde jsem se také zaměřila na zvuk nástrojů. Od basových, tenorových, přes altové, sopránové, po diskantové flétny, to je opravdu nemalé množství tónů, ale především jejich zabarvení…, ještě teď mi jezdí mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Hodně efektu dodají i doplňkové nástroje, jasně a precizně dokreslují atmosféru a „příchuť“ skladby, překrásné. Je velmi složité zprostředkovat vám, drazí čtenáři, atmosféru, která v zámeckém sále panovala.
Následovaly další dvě skladby od J. S. Bacha Air, a G. F. Händel Veselý kovář. Potom přišly lidové písně české, které doplnilo trio Mileny Zahradilové, Lenky Sedláčkové a Jiřiny Polákové svými nádhernými hlasy, trojhlasé písně zazněly a pokud budu citovat slova mé sborové sestry Jany Mourkové: „Ten třetí hlas nechápu,“ – konec citace. Ani já jsem ho nechápala, ale to rozhodně nebyla jediná věc, při jedné z rychlejších skladeb si jednotliví aktéři souboru během hraní přehazovali druhy fléten, a tím vysvětlili to množství vyskládaných fléten, ovšem během skladby a ve svižném rytmu? Aniž by posluchač se zavřenýma očima nic nepozoroval, vyjma toho, že se skladba „možná“ mohla trochu změnit, ale, co si budeme povídat, kdo z nás má tak cvičené ucho, aby poznal, která flétna se to k souboru přidala. Úplně šokovaná z toho, co vidím, a naprosto unesená z toho, co slyším, jsem přivítala s ostatními posluchači další, tentokrát jihoamerické skladby z Peru a Bolívie, El condor pasa a Dos palomitas (Dvě holubičky).
Publikum nešetřilo potleskem, a pan Šimeček si velmi pochvaloval nejen akustiku zámeckého sálu, ale zámek a prostory kolem nich také. Je příjemné a hezké slyšet a především vědět, jaký skvost v Pacově máme. V roce 2005 pan Šimeček složil irský tradicionál s názvem Irish reel a byl opravdu skvělý, irskou sekci doplnila ještě jedna tradiční skladba Irish Dream. Opravdu se to nedá popsat, to se musí zažít. Následně propagovaní interpreti už byly novodobějšího ražení, jako například ABBA, Gary Brooker, Leonard Bernstein. A některé pěvecky doplnila, k již zmíněnému triu, Věra Zemanová. Nevím přesně co provedli s opilým námořníkem ve skladbě What Shall We Do With The Drunken Sailor. Ale vím, úplně přesně co s ním provedli naši hosté, super luxusní podání a především tempo, které bylo strhující. Zde zazpívali i pánové a bylo to skvělé.
Své vystoupení Třeboňští pištci zakončili skladbou českou, Přeškoda nastokrát tý růže červený. Možná, přesněji řečeno, chtěli zakončit, jenže oni si získali nejen pozornost diváku, ale především jejich srdce, takže byli rozjařeným publikem donuceni přidat další skladby. Kterými byly The Entertainer/Levine, Yeserday/Paul McCartney a černošský spirituál I Know The Lord. Ne nutně v tomto pořadí.
Po vystoupení jsme se s našimi hosty odebrali do pacovského rodinného minipivovaru, kde nám paní Vladislava Němcová připravila nejen dobré pití, ale i jídlo. Ráda bych touto cestou poděkovala nejen jí, ale i milé obsluze.
S pozdější hodinou se bohužel museli naši hosté rozloučit, neboť je čekala dlouhá cesta do jejich domovů. Zážitky a vzpomínky na tento nádherný večer si ale neodvezli s sebou, zanechali tady svou stopu a věřím, že jsme se s nimi nesetkali naposledy, a já osobně využiji každé možné příležitosti smět si je zase brzy poslechnout. Patří jim obrovský dík za jejich návštěvu.
Za dveřmi je adventní čas, a já vám všem přeji jeho očekávání a prožití ve zdraví, pokoře a lásce. Splňte si svá přání a snažte se splnit je i lidem okolo vás. Zkusme na chvíli myslet na to, že nejsme středobody vesmíru, a že jsou tu s námi i ostatní. Milým úsměvem, vlídným slovem a dobrým skutkem se rozhodně nic pokazit nedá. Nezapomeňte, že život je příliš krátký na to, abychom ztráceli čas hloupými sváry a zbytečným zlem. Však si o tom můžeme slovy písní a za zvuku melodie popovídat na vánočním nokturnu, které proběhne o poslední adventní neděli 18. prosince v kostele sv. archanděla Michaela od 16:00 hodin, a na které vás všechny tímto srdečně zvu za celý náš sbor. Do té chvíle se všichni opatrujte, mějte se rádi, a především buďte hodně, hodně zdraví. Krásný adventní čas a šťastné a spokojené Vánoce vám přeje pěvecký sbor Slavík a já také. Na shledanou.
Za PS Slavík Hana Kateřina Votápková.