- Podzimní nokturno – Hosté Jana Vondrů a Žaneta Vítová.
Slavíci v sobotu 19. listopadu přivítali v pacovském zámeckém sále nejen hojné publikum, ale především dvě mladé dámy, Janu Vondrů a Žanetu Vítů. Mnohokrát jim děkujeme, že naše pozvání přijaly, a potěšily nejen nás, ale hlavně návštěvníky.
Než se ale rozepíši, dovolte mi podělit se s Vámi o jednu velmi smutnou zprávu. Život nepřináší jen radost a spokojenost, ale bohužel také bolest a smutek. Do hudebního nebe odešel náš bratr, báječný kamarád a skvělý zpěvák, Slavík, pan Josef Kubík, člověk s osobitým humorem a laskavým srdcem. V záři lampy, u které píši tyto řádky, se jemně houpe houslový klíč zavěšený na řetízku, dívám se na něj s úsměvem, protože jej vyrobil Josef a Slavíkům ho dal jako dar. Nechybí na žádném koncertě, kdy je máme buď zavěšené na krku nebo pánové v klopách. Usmívám se, protože on se vždy usmíval také a nemyslím si, že by mu to vadilo. Vzpomínky na něj mi (Slavíkům) nemůže nikdo vzít, ani čas s ním strávený mi (Slavíkům) nemůže nikdo vzít. Smutné je, že toho času nemohlo být víc, člověk se potom vždy musí zamyslet nad tím, s jakou samozřejmostí přijímáme skutečnosti, které samozřejmé nejsou vůbec. Jak plýtváme časem a energií na hloupé věci, když máme kolem sebe přátele, rodiny, kdy můžeme přijít a říct, jsem rád/a, že tu jsi, mám Tě rád/a. Až když to udělat nemůžeme, si teprve uvědomíme, jak rádi bychom to třeba řekli. Měli bychom na to více myslet, ne kvůli Josefovi, ne proto, že byly Vánoce, ale proto, že by to tak prostě mělo být. Mezi lidmi je mnoho věcí, ale láska a úcta, ať už mají jakoukoliv podobu, by se vytrácet neměly. Josef byl Slavíkem, je jím a bude jím i nadále, v řadách sboru chybět bude, ale v myslích a srdcích určitě ne… Děkuji.
Koncert zahájila naše předsedkyně Eva Nováková a přivítala naše příznivce i naše hosty, poté už nastoupený sbor pod taktovkou sbormistryně Lenky Klátilové začal své vystoupení. Repertoár se malinko změnil, což je samozřejmě velmi vítané pro diváky, kteří chodí na naše koncerty pravidelně. Lenka si s výběrem skladeb na každý koncert dává velkou práci a myslím, že si za vynikající cit pro skladby, s kterým jednotlivá představení sboru sestavuje, zaslouží obrovskou pochvalu. Není to zcela jistě nic jednoduchého, a především je to velice odpovědné. Nemá cit jen pro tuto činnost, ale také pro sbor samotný, a dovoluji si říci, že by se mnou pan Pešička (pro nezasvěcené, druhý sbormistr našeho sboru) jistě souhlasil.
První tři skladby patřily Leoši Janáčkovi a jeho rodnému kraji Hukvaldy. Další dvě písně přednesl sbor asi pro mě. Ne, jistě, že ne. Ale, jak už jsem říkala minule, Chodila Maryška patří mezi mé „srdcovky“. Vlaštovička lítá je také krásnou českou písní od J. Laburdy. Rachmaninova skladba Bogorodice děvo, raduj sja je velmi náročná skladba, ale její přednes se mi velmi líbil. Tentokrát si Lenka sólo užila v písni Kyrie eleison z pera Patriarchy Eliasze. Nádherná záležitost v jakékoliv podobě, a tohle byla velmi krásná verze. Poslední skladbou sboru byl Nádherný svět – G. D. Viess, ke které český text napsala paní Naďa Zajačikovská, členka našeho sboru. Bezesporu jí za to patří obrovské poděkování a také gratulace, protože napsat text k písni, není vůbec nic jednoduchého. „Nadi, klobouk dolů, a děkujeme.“
Za velkého potlesku se Slavíci rozloučili s publikem a přenechali podium našim hostům. Pokud bych měla nějakým způsobem přiblížit tyto dvě dámy, musela bych napsat román, a ne článek, takže to trochu shrnu. Obě narozeny v Pelhřimově a ve stejném roce. Obě studovaly stejnou ZUŠ, a i když se později jejich cesty rozešly, neznamená to, že k sobě tu cestu zase nenašly. Obě působí velmi křehce a obě bezesporu milují hudbu. Nechci říci, že tím jejich podobnost končí, to rozhodně ne, ale dostávám se tím k jejich rozdílům, a ty musí být už specifické.
Jedna je blondýnka s krátkými vlasy, a to, jak nakládá se svým neskutečným talentem člověku při prvních tónech jejího hlasu musí zákonitě vyrazit dech. Nádherné, perfektní, skvělé a úctyhodné. Její hlas má velice krásnou barvu, a Jana Vondrů ho rozhodně umí „prodat“. To, jakým způsobem pracuje s tímto „darem“ je ohromující. V momentě, kdy použije jeho sílu máte pocit, že vás jednoduše sfoukne, ale vzápětí je jemný, lehounký jako samet, který se okolo vás obtáčí. Za každých okolností, výšek, v tichu či s obrovskou silou a energií, čistý, průzračný zvuk. Skvostné.
Druhá je dlouhovlasá brunetka, jejíž cit pro nástroj, který absolutně bravurně ovládá, je dokonalý. Jednoho to nutí zamyslet se, jaký vlastně akordeon je nástroj, … většinou si ho spojuji se zakouřenou putykou z první republiky ve filmech pro pamětníky (ačkoliv to mohla být i „tahací harmonika“), nebo s „odrhovačkami“ na vesnické zábavě, a tím jeho krásu a náročnost nikterak neurážím, rozhodně i to má jisté kouzlo. Nicméně, jisté kouzlo, není výraz, který by, i třeba z poloviny, vystihoval přednes Žanety Vítové. Nedovedu si představit, jak její „podstatu“ a nástroj možno nevnímat jako celek.
Kus umění je bezesporu i ve zdánlivém přizpůsobení zpěvu a akordeonu, najít harmonii, a to se jim rozhodně daří. Poslech jejich „neotřepaných“ skladeb může působit náročně, ale o to je to velkolepý zážitek. Náhled, jaký mají obě na přednes je živelný a dramaticky zajímavý, ukazuje hudbu z různých pohledů a několikrát jsem se přistihla, že po konci skladby jsem vydechla, aniž bych si uvědomovala, že zadržuji dech. Nemám takovou moc, abych dokázala popsat, jak hlubokým zážitkem pro mě koncert této dvojice byl. Ale mám ji dost velkou na to, abych mohla oběma upřímně poděkovat za tak nezapomenutelné okamžiky. Poděkovat za Slavíky, že byly tak laskavé, a přijaly naše pozvání. Přeji jim, aby to pořád bylo tak úchvatné a krásné. Děkujeme. Potlesk ve stoje, který obě dámy obdržely od publika, byl všeříkající výsledek jejich vystoupení. A vám, drazí čtenáři, mohu jen říci: To se nedá popsat, to se musí zažít a slyšet.
Nemohu v závěru vynechat naše partnery, sponzory a přátele, kterým mnohokrát děkujeme za sponzorské dary a podporu. Jmenovitě to jsou: Město Pacov, Microcomp Plus s.r.o. Pacov, TPA ČR – České Budějovice, Škrobárny Pelhřimov a.s., Městys Lukavec, Městys Nová Cerekev, obec Věžná, obec Kámen, Rendl – výroba kožené galantérie Pacov, MUDr. Jan Končený Pacov, Řeznictví – Veselka Bohumil Pacov. Ještě jednou mnohokrát děkujeme.
Vzhledem k tomu, že textu je dost a času málo, zbývá mi už jen poslední věc, k dnešnímu článku. A to popřát všem, těm, kteří článek čtou, i těm, kteří ho nečtou, do nového roku zdraví, mír, lásku a dobré slovo pro své okolí. Přeji vám, abyste nebyli lhostejní jeden k druhému, abyste neměli čas na malicherné spory a našli chuť a vůli být tu pro druhé. Buďte v novém roce prostě šťastní, ať už považujete za štěstí cokoliv. S upřímným na shledanou se za celý PS Slavík a paní Lenku Klátilovou loučí a v novém roce se na vás těší Hana Kateřina Votápková.