Vánoční nokturno PS Slavík.
…
Když cukroví domem zase zavoní,
a rampouch na rampouchy zazvoní,
a z kostela ozve se andělský hlas,
to víme, že vánoční zase přišel čas.
Pak znovu kapřík tatínka pozlobí,
vánoční stromečky všichni ozdobí,
a pod botami křupe čerstvý sníh,
a všude slyšet dětský smích.
To všechny děti tiše doufají,
že dostanou, oč psaly si potají.
A když utichne všechen ten shon,
a z kostela celou odzvoní zvon,
to všechny ruce u stolu se spojí,
a každý každému bok po boku stojí.
Dlaně si tisknou s láskou a nadějí
přání a modlitba v hlase se zachvějí
Co více si mohou vůbec přát,
než ve zdraví za rok spolu tu stát…
Dovolila jsem si začít těmi řádky, kterými jsem začala, důvod je prostý, Vánoce. Dnes už jsou za námi, je za námi i příchod nového roku, ale já se můžu vrátit v čase. A ráda bych se vrátila do 18. prosince loňského roku, kdy PS Slavík a dětský pěvecký sbor Sluníčko, v pacovském kostele sv. Michaela archanděla, přivítali posluchače na Vánočním nokturnu.
Jsem velice ráda, že našimi hosty bylo právě Sluníčko, sbor s dlouholetou tradicí a když říkám dlouholetou, tak věřte, že je tomu tak.
Bylo nám devět, byly jsme žákyněmi třetích tříd, a tak dlouho jsme paní učitelku Hájkovou s paní učitelkou Tušilovou „otravovaly“, že chceme zpívat, až jsme začaly chodit do malého sborečku, ze kterého potom Sluníčko vzniklo. Dnes je mi o 34 let více, a ten malý sboreček je tady pořád a jeho laskavýma rukama prošlo více než hodně dětí. Pokud mohu, chodím na jejich koncerty, a myslím si, že tento sbor nemusím vůbec představovat. Na Vánočním nokturnu vystoupilo prostřední oddělení, kam chodí děti z druhých až čtvrtých tříd. Ale zahájení koncertu patřilo nejprve panu faráři Jaroslavu Šmejkalovi v krátkém, hezkém projevu a poté Slavíkům.
Přednes devíti skladeb, pod taktovkou Lenky Klátilové, začal latinou, Canticorum lubilo – G. F. Handel, velice krásná a příjemná skladba. A asi na rozehřátí hlasivek super. Přece jen mrzlo. O klavírní doprovod se postarala sama paní dirigentka. Tebe poem Petra Iljiče Čajkovského je velice náročná píseň. Na řadu přišla první anglická skladba J. E. Moore – Sprit of God. Druhá velice melodická latina je mou oblíbenou skladbou a také patří mezi ty náročnější kousky, ale o to krásnější je. Kostel jí moc slušel. Tollite hostias z pera Camille Saint-Seans. Rachmaninova Bogorodice děvo byla další a její náročnost je, dle mého skromného názoru, veliká. Sólo pro naší sbormistryni přinesla píseň To já, ó pane můj, a bylo skvělé, sbor ji krásně podpořil, a tahle skladba se určitě moc líbila. Hluboko do minulosti sáhl nápěv ze 14. století Náš předobrý Václav král, a ještě jsem ho nikdy neslyšela. Poslední latinou byla Ave Maria P. Killena. Jak to je nádherná skladba, a musím se přiznat, že jsem si ji zazpívala se sborem a slzou v oku. Děkuji za ní mnohokrát, Slavíci. Poslední písní slavíkovské části byl Spirit Song – J. Wimber. A také si myslím, že do kostela patřila. Velice hezké, i když trochu početně oslabené vystoupení. Děkuji za něj.
A potom už na podium vystoupil dětský pěvecký sbor Sluníčko pod vedením Pavly Jirků za klavírního doprovodu Magdalény Tušilové. A i když jsem si říkala, že se nebudu na těmi dětmi rozplývat, nebylo to možné a vlastně mi to bylo jedno, protože oni jsou neuvěřitelní „broučci“. Bylo to tak krásné vystoupení o jedenácti skladbách, které se logicky dotýkaly Vánoc, že na jeho konci už mi tekly slzy proudem. Koncert začal písní Zítra stromek zazáří a pokračoval písničkami Červená, zlatá, zelená od pánů Jurkoviče a Čtvrtka přes skladbičku Až budou Vánoce. Pár vánočních písniček od D. Patrasové, se hezky doplnilo s písní M. Tučného Kůň cinknul zlatou podkovou. A samozřejmě nemohly chybět krásné české koledy Z jedné strany chvojka, Já malý přicházím koledovat, Kmotr Fouček a Pásli ovce valaši, která samostatné vystoupení Sluníčka zakončila.
Všem vystupujícím členům Sluníčka bych chtěla za jejich vystoupení strašně moc poděkovat, bylo překrásné a jejich hlásky se tím naším kostelem nesly jako na peříčku. Jsou to moc šikovní zpěváčci a já se rozhodně na jejich vystoupení v závěru školního roku půjdu podívat.
Jak už jsem řekla, tímto sborem prošlo mnoho pacovských školáčků a myslím si, že sejít se všichni, kteří do tohoto sboru chodili, tak nám jedno podium nestačí. A to všechno zvládali nejprve ve dvou, a potom ve třech, když se k Anně Hájkové a Magdě Tušilové přidala Pavla Jirku, která potom tu dirigentskou taktovku převzala od své maminky. I jim bych chtěla moc poděkovat, za to, že to, co dělají je obrovská láska ke zpěvu a hudbě, že to dělají pořád se stejným zápalem jako tehdy, když tento nápad vznikl a přeji jim, aby to ještě dlouho dělaly dál se stejnou chutí. Přeji jim mnoho úspěchů na poli sborovém, v životě soukromém a především, aby jim jejich nejmenší, malí i velcí zpěváčci dělali jen samou radost.
Vánoční nokturno se pomalu chýlilo ke svému konci a zbývalo už jen zapět společné písně. V jeslích dítě spinká, vysekla s dětmi ze Sluníčka a Slavíky naše sbormistryně velmi hezky. Ke zpěvu koledy Narodil se Kristus Pán už bylo vyzváno i publikum a celé nádherné odpoledne uzavřela Tichá noc, kdy zpíval celý kostel. No a zkuste u toho nepustit slzu.
A to je vše milí přátelé. Ale i když je leden, Slavík vrzne, i když mrzne. Je tu nový rok, a i když jsem vám už přála, nikde není napsáno, že to nemůžu udělat ještě jednou. Možná jste nový rok přivítali ve zdraví, štěstí, lásce a spokojenosti a já vám všem přeji, abyste jej mohli naplnit zdravím, štěstím, láskou a spokojeností. Mějte se krásně a budu se těšit na shledanou.
Za PS Slavík Hana Kateřina Votápková