U příležitosti 145. výročí založení a 45. výroční znovuobnovení sboru Slavík jsem se rozhodla ponořit se do historie tohoto tělesa. Domnívám se, že minulost je něco, co nás utváří, a co nás učí. A také si myslím, že je třeba tuto historii chránit a nezapomenout.
V roce 1874 byl svět jiným místem, než jak jej vnímáme dnes. Naše země byla součástí říše Rakouska – Uherska a vládl císař František Josef I. 70. léta 19. století byly časem vlasteneckého nadšení, kdy se také v Pacově zakládaly různé spolky k oživení společenského života. Tak vznikl pěvecký sbor Slavík, který nese dodnes své jméno po vynikajícím českém houslistovi Josefu Slavíkovi. Ale vraťme se ještě o trochu zpět. Rok 1869 dal vzniknout prvnímu pěveckému spolku působícímu v Pacově pod názvem Čech, který ale bohužel brzy zaniká.
Cituji –„ Zpěvácký spolek se činil, maje dobré podmínky. Když se odstěhoval sbormistr Jan Sova na své nové působiště v Lukavci a i někteří do různých míst, upadl spolek v jakousi netečnost, až úplně usnul. Spánek jeho trvá několik roků, až tehdejší Řemeslnická beseda Prorok, jejímž předsedou byl pan Havel, zburcovala zpěvácký spolek ze sna. Novému spolku dáno jméno Slavík.“ – konec citace neznámého autora.
Sbor čítal 40 – 50 členů a jeho sbormistrem byl pan Ferdinand Čermák. Pořádá různé koncerty a vystoupení při slavnostních příležitostech, a je tak významným přispěvatelem kulturního života města. Později se stává členem Ústřední jednoty zpěváckých spolků a přináleží k Žižkově župě v Táboře. Spolek rozšiřuje svou činnost do okolních měst, kde nalézá mnoho posluchačů.
K prvnímu přerušení činnosti dochází v období I. světové války v letech 1914 – 1918 a ještě i později. Na frontu odchází mimo jiné členy i sbormistr Jaroslav Adam. „Často, přečasto dlím v myšlenkách mezi Vámi. Život je krásný a ještě krásnější v krásných melodiích zpěvu.“ Tak praví jeho lístek polní pošty K. u. K. Infanterieregimentu Nr. 74. V těchto těžkých dobách nebylo nikomu do zpěvu a sbor se rozešel. V roce 1918 s prorockými slovy kdosi přichází: „ Již 4 léta prožíváme těžkou dobu válečnou a není proto divu, že se nám do zpěvu nechce…Zpěvem oslavíme znovuvzkříšení národa, který bohdá o sobě bude rozhodovati v samostatné vlasti…“
Ale obnova sboru po válce, již v samostatném Československu, nebyla jednoduchá. Snahy vyústily v provolání sbormistra Vojtěcha Matiáška v říjnu 1920. Je v něm mimo jiné zapsáno: „Volám Vás tedy ke společné práci. Podejte pomocnou ruku a bude v Pacově veselo, veselo v práci, ve snaze působit na své okolí, aby toto stalo se čistějším. Slavík si zdřímnul, snad i spal. Blíží se oslava dne, kdy prvně jste se nadechli svobodně. Dokažte, že Slavík skutečně jen spal, že neumřel a že Vy ho probouzíte k novému zpěvu.“ A výzva byla vyslyšena. Bylo však třeba začít úplně znovu a zahájit přípravu na nová vystoupení sboru. V té době se také připravovaly oslavy 60. narozenin velkého rodáka Pacova básníka Antonína Sovy. Významným činitelem v tomto byla Čtenářská beseda, a zároveň to byla příležitost pro sbor, aby tím vzdal poctu básníkovi, jeho tvorbě a připomenul současníkům, že by neměli zapomínat na to, čím Antonín Sova byl pro celou českou poezii.
V meziválečném období sbor vzrostl jak počtem členů, tak svou výkonností. Absolvoval mnoho koncertů a vystoupení ať už v Pacově, či blízkém okolí (Hořepník, Lukavec, Pořín, Tábor). Také často vystupoval v Praze u příležitostí různých významných kulturních vystoupení. Ve vedení sboru se tehdy střídali pánové Karel Červenka a Jaroslav Adam. V květnu 1938 navštívil Pacov Karel Hašler a v pacovské sokolovně byly uspořádány hned dva večery věnované jeho písním a tvorbě.
To už se také nezadržitelně blížil konec naší samostatnosti a časy budoucí přinesly s sebou mnoho smutku, neštěstí a bolesti. Posledním zaznamenaným koncertem byl večer věnovaný hudební osobnosti našeho národa – Antonínu Dvořákovi. 4. května 1941 naposledy zazněly hudební nástroje hudebníků pod taktovkou Rudolfa Ryby, ten večer dal naposledy pokyn k nástupu zpěváků jejich sbormistr Jaroslav Adam. Válka zastavila nejen činnost sboru a skončilo se tím i období desítek let tradice a radosti, ale především ochromila životy vůbec. Sice se v roce 1945 sešli muži sboru na zámeckých valech k uctění památky padlých a sbormistr Jaroslav Adam se pokusil už v červenci téhož roku sbor obnovit, jak o tom přináší zprávu časopis Z mého kraje vydávaný v Pacově a datovaný dnem 31. července 1945. Bohužel předpověď o obnovení činnosti se nevyplnila a další úspěšná činnost pěveckého sboru Slavík se tak začala psát až po dlouhé odmlce.
Počátky obnovení můžeme připsat roku1972, kdy se začaly zpěvu věnovat pouze ženy za přispění učitelek z pacovské školy lidového umění, a to paní Gity Prokšové, která se věnovala zpěvu a sólovému zpěvu a Lii Manové, jež se starala o korepetice. Později se žen ujímá pan Karel Zamrazil, ředitel tehdejší LŠU. Rokem 1973 se přidávají muži a začíná se další etapa sborového zpěvu v Pacově. I zde se angažují Gita Prokšová a Lia Manová, jež napomáhají při dělených zkouškách jak jejich vedením, tak korepeticí. Sbor čítá 39 členů, z toho 23 žen a 16 mužů.
Sbormistr pan Karel Zamrazil se nesmazatelným písmem zapsal do znovuobnovení sboru a patří mu za to neskonalý dík a obdiv. Sám byl od roku 1969 členem Pěveckého sdružení pražských učitelů, kde byl sbormistrem Jan Kasal, který je jeho vzorem a učitelem. Pan Karel Zamrazil tak mohl aplikovat své znalosti a zkušenosti při práci se Slavíky. A práce to nebyla zrovna lehká. Bylo potřeba pracovat s nezkušenými i školenými hlasy, s novými lidmi a vyvinuté úsilí jak sbormistra, tak zpěváků bylo obrovské. Přesto se již v roce 1974 odvážili poprvé představit veřejnosti jako smíšený sbor ve velké zasedací síni.
Při znovuobnovení sboru byla také založena nová pamětní kniha. Tuto kroniku po dlouhá léta vedl vynikajícím způsobem pan Jaroslav Brodský, za což mu náleží uznání a vřelý dík. V roce 1975 je prvním vystoupením sboru, které bylo v kronice zapsáno, koncert pořádaný jako díkůvzdání všem, kteří položili své životy za naše osvobození před třiceti lety. Sbor si také volí svůj výbor v čele s předsedou. Prvním předsedou byl zvolen pan Václav Pexidr a dalšími členy se stali: Květa Kohoutková, MUDr. Hana Kubešová, Jan Kokeš, Jan Kudrna, Ing. Luděk Rušar a Jaroslav Brodský. Ti si mezi sebou rozdělili povinnosti, aby každý věděl, o co se bude starat. Rokem 1976 se zřizovatelem PS Slavík stává Městská osvětová beseda v Pacově. Finančně zabezpečovala činnost sboru včetně jeho vybavení. Starala se jednotné oblečení zpěváků. Pořídit novou garderobu nebyla věc ani snadná, ani laciná. Organizovala jak domácí vystoupení, tak pozdější cesty do zahraničí. V průběhu roku ředitel MěOB Ladislav Křížek navrhl a vytvořil logo Slavíka, jehož symbol slouží dodnes.
Od toho času začíná pěvecký sbor Slavík vystupovat po celé zemi. Účastní se mnoha soutěží (Písně přátelství – Zlaté pásmo). Zásluhou svého sbormistra slaví sbor postupně řadu úspěchů jak v okresních, krajských a celostátních soutěžích, tak při koncertních vystoupení. Zpěváci navštěvují Kladno, Tábor, České Budějovice, Ostravu, Cheb, Plzeň, Třeboň, Českou Lípu a další města jako například Dolný Kubín (SK).
Bylo již zmíněno, že pan Karel Zamrazil byl také členem Sdružení pražských učitelů, kam s ním z Pacova jezdil také pan Vladimír Mareš, člen našeho sboru. Je nutno představit ještě jednoho člena tohoto spolku, neboť jeho jméno se do historie Slavíků zapsalo písmem velkým. Pan Ing. Josef Kocourek, dlouholetý předseda a poté také jednatel Pěveckého sdružení pražských učitelů, zcela nezištně využil svých kontaktů po celém světě a tím velice pomáhal Slavíkům při zařizování a organizaci zahraničních zájezdů. Uskutečnění takového zájezdu předchází mnoho dopisů a jednání, než se přikročí k vlastní organizaci. První vlaštovkou této snahy pana Kocourka v roce 1987 byl zájezd do německého Halle. Velmi si vážíme jeho pomoci a to ani zdaleka nevystihuje nejen časovou náročnost jeho počínání. Za to mu byl udělen titul čestného člena našeho sboru. Dále následovaly zájezdy do Bavorska, Itálie a Holandska, při kterých pomáhal svými radami a zkušenostmi.
Pod vedením pana Karla Zamrazila získal Slavík mnoho uznání i ocenění. Jeho přístup k práci byl velmi odpovědný a vedl k němu i celý sbor. Za 25 let, které strávil v čele pěveckého sboru Slavík, oddirigoval stovky koncertů a na zkouškách sboru strávil přípravami s ostatními členy tisíce hodin. Když 3. srpna 1998 jeho srdce náhle utichlo, byla to velmi smutná zpráva nejen pro jeho blízké a pěvecký sbor Slavík, ale pro celý český hudební svět, neboť odešel člověk, který svůj život zasvětil hudbě a sborovému zpěvu.
Obavy, co bude se sborem dál, zažehnal tehdejší předseda pan Vladimír Mareš, když požádal svého dlouholetého přítele a spoluzpěváka z Pěveckého sdružení pražských učitelů pana profesora Stanislava Pešičku, zda by se sboru neujal do doby, než najdou nového dirigenta. Ten nakonec souhlasil, a tím tak zachránil sborový zpěv v Pacově. Dočasná výpomoc se protáhla na deset let a to, co sboru a členům věnoval, se nedá shrnout slovy.
Pan profesor Stanislav Pešička od svých deseti let žil v Praze, kde navštěvoval gymnázium. Byl zároveň žákem Scholy cantorum profesora Miroslava Venhody. Po ukončení studií na Pedagogické a později i na Filozofické fakultě se věnoval hudbě, a to sborovému zpěvu. Nejprve jako člen Pěveckého sdružení pražských učitelů, kde uplatňoval své nadání a vyspělost i v oblasti dirigentské. Později toto sdružení řídí a posléze jej spojuje s dalšími pražskými mužskými sbory pod jednotným názvem Pražské mužské sbory. Jako dirigent působil od roku 1960 v okolí Milevska, kde vedl nejprve mužský sbor a poté i ženský. Po letech oba sbory spojil ve smíšený pěvecký sbor. Od roku 1972 byl profesorem na Střední ekonomické škole v Táboře a vedl zde ženskou část táborského Hlaholu a později se stal sbormistrem celého tělesa. Po dlouhých pětadvaceti letech se rozhodl svou dirigentskou činnost ukončit. Kromě toho se po celou dobu věnoval také práci ve výboru jihočeské Unie českých pěveckých sborů a v roce 1990 se stává jeho předsedou, o osm let později tuto funkci opouští a ujímá se vedení pacovského pěveckého sboru Slavík. Za svou dlouholetou činnost pro amatérský sborový zpěv obdržel mnohá vyznamenání a ocenění. Sbor vedl svou skromností k velkým výkonům. Dokázal přiblížit podstatu skladeb, drilem a poctivou prací pozvedl sbor, i když si možná někdo mohl myslet, že už to nelze. Mnoho skladeb upravil přímo pro Slavíky. To je pouze drobný výčet toho, co sbor pod jeho vedením dokázal. Hodnocení jeho úprav odborníky je velmi kladné a je považováno za vynikající práci. S vedením zkoušek byla nápomocna Mgr. Lenka Klátilová. Za deset let společné práce prošli mnoha vystoupeními, koncerty a kulturními událostmi. Na podnět pana profesora Stanislava Pešičky byl založen ze sólistů sboru Malý Slavík, který vedla právě paní Lenka Klátilová. Mezi nejkrásnější úpravy pana profesora Stanislava Pešičky patří skladby, kde využívá kontrastu malého a velkého Slavíka. Bohužel 1. dubna 2008 profesor Stanislav Pešička podlehl těžké, dlouhé nemoci a na sbor padá smutek a bolest z této ztráty. Už v průběhu roku, kdy se již velmi nemocný profesor nemohl účastnit některých zkoušek a koncertů, které již byly naplánovány, mnohokrát za dirigentský pult zaskočila Mgr. Lenka Klátilová. Na přání pana profesora Stanislava Pešičky, se pěveckého sboru Slavík ujímá. Jako první žena v historii sboru to jistě jednoduché neměla a nebylo to jednoduché ani pro sbor, ale paní Lenka Klátilová se svého úkolu zhostila s pílí a láskou.
Od útlého dětství se věnuje zpěvu a hře na klavír. Navštěvuje humpolecký dětský pěvecký sbor pod vedením Juliuse Kunsche a ve zpěvu pokračuje i při studiích na vysoké škole v Českých Budějovicích na Pedagogické fakultě – obor Český jazyk a hudební výchova. Tamější pěvecký sbor vede Dr. Lubomír Tylner a později Doc. Jiří Fuchs, zde se pod jejich vedením její zájem o zpěv ještě prohlubuje.
Členem Slavíků se stává v roce 1988, kdy jej vede pan Karel Zamrazil. Brzy po příchodu pana profesora Stanislava Pešičky se postupně zapojuje do pomoci při zkouškách, nejprve jako korepetitorka, a později vede hlasové zkoušky. Pan profesor Pešička ji citlivě vede i k dirigentské činnosti. Stále jako člen sboru dostává příležitost i jako sólová zpěvačka. Jak již bylo zmíněno, paní Lenka Klátilová vede Malý Slavík a od roku 2005 tak Slavíci svým posluchačům nabízí velmi zajímavý hudební prvek. Také v tomto roce je nucena poprvé zastoupit pana profesora Stanislava Pešičku při zájezdu na Mezinárodní hudební festival ve Vlachově Březí, kam nemohl se sborem odjet. Zvládla to velmi dobře, i když jejími slovy: „byla jsem ráda, že to byl jen záskok.“ Na přípravu měla opravdu jen několik hodin času.
Tím pravým „křtem do světa dirigentského“ byl pro paní Lenku Klátilovou, ale také pro sbor, zájezd do Itálie, kam byli Slavíci pozvání na mezinárodní sborový festival do Clusone v roce 2007. Již velmi nemocný pan Pešička nemohl absolvovat tak dlouhou cestu s velmi náročným programem, ale také nebylo možné zájezd neuskutečnit. Bylo tedy rozhodnuto, že do Itálie sbor pojede pod vedením paní Mgr. Lenky Klátilové. Vše se velmi podařilo a Slavíci tam zažili mnoho úspěchů. Přesto, že to byla nová zkušenost, uvědomuje si paní Lenka Klátilová, že by se mohla dirigováním zabývat. Dnes, s odstupem času, kdy už bolest ze ztráty tak významného člověka, jakým bezesporu pan profesor Stanislav Pešička byl, je lehce obroušena, díváme se na to trochu s láskyplným úsměvem. Jeho prozřetelnost je dnes jasnější a my vlastně vidíme, jak paní Lenku Klátilovou celou dobu svého působení ve Slavících na tuto činnost připravoval. Před svým skonem vyřkl své přání nahlas. Na dotaz, zda by měl vést sbor dirigent, který byl sboru doporučen, jen kroutil hlavou a odpověděl slovy: „To nemůže vést nikdo jiný, než Lenka.“ A měl pravdu. Tam se také vlastně dokonala ta láska, kterou od samého počátku ke sboru měl.
Už desátým rokem sbor vede paní Mgr. Lenka Klátilová a nás velmi těší, že se nám společná práce daří. Po boku sbormistryně se jako druhý dirigent objevuje pan Petr Koronthaly a krátkodobě spolupracuje při dělených zkouškách a některých koncertech, kde se naše sbormistryně stará o klavírní doprovod.
Závěrem bych chtěla poděkovat všem, kteří se na historii pěveckého sboru Slavík za celé jeho trvání jakkoliv podíleli. Nelze to shrnout do několika vět, ale bez jejich odvahy, vůle, lásky a mnoha dalších bojů a vítězství, bychom my v této době neměli co oslavovat. Obsahuje to vše, co si jen dokážeme pod těmito slovy představit. Děkujeme za toto zděděné bohatství. Budeme uchovávat odkaz pro generace příští. Jsem si jistá, že dokud nás bude provázet láska ke sborovému zpěvu, ještě mnoho let nás čeká.
„V hudbě život Čechů“ – Bedřich Smetana.
Pro historickou část čerpám z knihy „Historie a současnost sborového zpěvu v Pacově“, jejímž autorem byl pan Jaroslav Brodský. Redakčně upravila paní Eva Kršková a autorem obálky, loga a některých příspěvků je pan Ladislav Křížek. Kniha byla vydána Pěveckým sborem Slavík u příležitosti 120. výročí založení a 20. výročí obnovení činnosti sboru. Novodobější historii čerpám ze záznamů kronikářů pěveckého sboru Slavík Pacov. Velmi děkuji paní Marii Tušilové za pomoc při úpravě tohoto článku. Mé poděkování také náleží všem pamětníkům, členům i nečlenům PS Slavík, kteří mi byli nápomocni při doplnění chybějících informací.
Za PS Slavík Hana Kateřina Votápková